Již v minulém díle byla zmínka o tom, že kompas dramaticky zlepšil navigaci a otevřel nové možnosti v hledání nových cest i kontinentů.Před kompasem se námořníci řídili podle slunce, hvězd či obplouvali pobřeží, aby měli orientační body během plavby.
Paradox ovšem je, že téměř 1400 let trvalo, než-li se začal pro navigaci vůbec používat - existují prameny, které popisují tento efekt, ale právě až po tak dlouhé době se tento "efekt" uplatnil v navigaci.
(jiný druh tradičního činského "kompasu") - lžíce z magnetovce na mosazné desce
První kompasy fungovaly tak, že kus magnetovce plaval na vodě. Pak se místo magnetovce začal používat kus železa, který byl magnetovcem zmagnetizován.
Až kolem 6 století našeho letopočtu se objevila "jehla". A až kolem 12 století se v pramenech objevují zprávy od čínských námořníků, kteří tento typ kompasu začali na svých lodích používat.
První dokumentované užití kompasu v Evropě je v roce 1190, přičemž kompas byl velice podobný tomu čínskému, nicméně na konci 13 století v Anglii jehlu připevnili k pinu a tím začala éra kompasu, které známe dnes.
Kompasy se sice staly nerozlučnou součástí lodí, ale jak a proč fungují, nebylo známo. Někteří kapitáni dokonce věřili, že pokud posádka pojídá cibuli, může to mít vliv na magnetismus a tudíž i na chování kompasu.
V 17 století pozměnili jehlu na jiný tvar, který šel lépe přidělat na čep a v roce 1745 angličan Gowin Knight vyvinul kompas, kde jehla zůstala mnohem delší dobu zmagnetizovaná.